OCH!

Olgoj Chorchoj: Logika emoce

Olgoj Chorchoj je bájný jedovatý písečný červ obřích rozměrů, jehož výskyt bývá uváděn v asijské poušti Gobi. Ti, kteří ho údajně viděli, setkání s ním nepřežili. Mongolští pastevci se bojí jeho jméno jen vyslovit, pro mnohé je to děsuplné zaklínadlo, vyvolávající intenzivní emoci, OCH!

Ze všech jmen záhadných zvířat je Olgoj Chorchoj asi to nejméně vhodné pro pojmenování designérského studia. Přesto - anebo schválně právě proto - si designéři a architekti Michal Froněk (* 1966) a Jan Němeček (* 1963) vybrali krkolomné sousloví Olgoj Chorchoj jako svou profesní značku. Líbila se jim jeho chrčivá hrdelní zvukomalebnost, těžká vyslovitelnost (zejména pro cizince, kteří název proměňují v jazykolam Oldžoj Čorčoj). Přesto - anebo opět právě proto - funguje. Název připomíná fascinaci sci-fi (obří písečný červ se objevuje v knize Ludvíka Součka Krotitelé ďáblů z roku 1965 nebo v románu Franka Herberta Duna, který byl v roce 1984 zfilmován Davidem Lynchem).

Designérská koncepce Olgoj Chorchoj je záměrným a vědomým propojením účelu a krásy, inženýrské konstrukce s výtvarným tvarováním, spojením moderních robotizovaných technologií a tradičních rukodělných řemesel, racionality a elegance, logiky a emoce. Produkce Olgoj Chorchoj představuje technicky i esteticky kvalitní český design, který směle konkuruje na globalizovaném trhu.

Olgoj Chorchoj se zaměřují na práci se sklem, kovem, dřevem a řadou nově vyvíjených kompozitních materiálů. V současné době jsou profesory Ateliéru produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde už vychovali řadu úspěšných absolventů. Jsou zakladateli designérského a architektonického studia Olgoj Chorchoj, držiteli řady prestižních ocenění v českém i mezinárodním kontextu.

Michal Froněk a Jan Němeček vytvořili autorské duo během designérského workshopu ve Vitra Design Museu ve Weil am Rhein v roce 1990 a od té doby už víc než čtvrt století profesně spolupracují. Jejich počáteční dráha byla ovlivněná postmodernismem Bořka Šípka, který se po revoluci stal pedagogem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Už kolem poloviny devadesátých let se dvojici Olgoj Chorchoj - jak sami říkají - "postmoderní emoce přejedly". Tehdy se začínali přiklánět ke strohým, logičtějším formám neomodernismu, aniž by ovšem ve svém výrazu postmoderní hravost zcela vytěsnili. Pozornost Olgoj Chorchoj se začínala stále více zaměřovat na spolupráci s tradičními českými fabrikami, z nichž mnohé byly po letech socialistického znárodňování průmyslových podniků ve stavu provizoria. Olgoj Chorchoj jsou v pozadí úspěšného restartu řady z nich; připomeňme zejména firmy TON, Bomma, Moser, Kavalier Glass, Prim, Mikov a další. Olgoj Chorchoj a jejich produkce tak mohou být charakteristickým příkladem progresivní transformace zdejší průmyslové sféry po roce 1989, během níž se zkostnatělý socialistický systém postupně proměňoval v neoliberální kapitalismus volného trhu.

Přestože jsou Olgoj Chorchoj stále na vrcholu svých profesních sil, lze již dnes jejich originální přístup začlenit do historických souřadnic českého designu. Olgoj Chorchoj se vědomě hlásí k meziválečnému modernismu (Sutnarovu, ale i Rothmayerovu nebo Loosovu), k "měkkému" organickému funkcionalismu designéra Zdeňka Kováře, k socialistickému modernismu "bruselského stylu", ale i k postmodernismu a ke - stále aktuálnímu - neomodernismu. Výstava v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu má být zpětným ohlédnutím za dosavadní prací Olgoj Chorchoj. Tato retrospektiva není jen chronologickým vystavením realizací OCH, ale pokusem o výběrovou tematizaci důležitých momentů jejich profesní dráhy. Významnou roli hraje i volba výstavnického řešení, která záměrně kombinuje prvky postmoderní teatrality, vizuální umělecké instalace s modernistickým smyslem pro řád, srozumitelnost a didaktičnost. I pro výstavní pojetí by tedy měl platit zdánlivě paradoxní podtitul výstavy, jímž je: Logika emoce.

Výstava je rozdělena na několik samostatných oddílů.

1. PŘEDOBRAZY VĚCÍ. Různé historické objekty, které inspirují OCH.

Výstava se otevírá strohým architektonickým objektem, který zvenčí připomíná věž, svatostánek nebo kolumbárium. Do jisté míry je typem osobního relikviáře, protože uvnitř je sbírka věcí, které jsou pro Jana Němečka a Michala Froňka různým způsobem důležité. Vystavené objekty je zaujaly svým materiálem, tvarovým provedením, řemeslnými a mechanickými kvalitami, ruční prací, detailním řešením spojů a dílčích částí nebo se k nim "jen" pojí osobně nepominutelné historky. Výběr předmětů je pro Olgoj Chorchoj příznačný: je mezi nimi řada technicko-konstrukčních zvláštností a kuriozit, emotivně blízkých předmětů příjemných na dotek a pohled, replika kubistického objektu, plastová hračka, lidová halena a další. Jsou tu i odkazy na naše sci-fi šedesátých let, které Olgoj Chorchoj vnímají jako inspirativní a pozoruhodnou souhru futuristického vizionářství, socialistického modernismu a zároveň předobraz postmoderny. Vystavenou sbírku věcí Michal Froněk (MF) a Jan Němeček (JN) komentují - s typickým smyslem pro humor a pointu - sami.

2. MARNOTRATNÉ TVARY. Postmoderní design OCH raných devadesátých let, který je autorsky instalován Jiřím Černickým.

Před rokem 1989 Michal Froněk i Jan Němeček studovali na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze obor tvarování užitkových předmětů (pedagogové Bedřich Hanák a Alexius Appl). Ateliér byl ryze utilitárně zaměřený, i když realizovatelnost produktů v podnikové sféře byla kvůli zkostnatělosti socialistického netržního systému téměř nulová. Po revoluci, hned v únoru 1990 se vedení ateliéru ujal vzdělaný, charismatický designér a architekt Bořek Šípek. Na VŠUP studentům doslova "otevřel svět" a informoval je o aktuálním dění ve světovém designu. Šípek se ostře distancoval od unifikujícího "panelákového funkcionalismu" a naopak ho zajímala postmoderna symbolická a eklektická, navazující na historické dekorativní styly a řemeslnou tradici. Šípek objekt nevnímal jen jako užitkovou věc splňující určitou funkci, ale jako předmět touhy, který všednost může proměnit v obřad. Po letech poslušné normalizační monotónnosti a šedi byla postmoderna přitažlivá svou nezkrotnou výtvarnou svobodou. Také proto Michala Froňka a Jana Němečka na začátku devadesátých let postmoderna zaujala. V této souvislosti je kultovním předmětem stolička Denis (první společný objekt z roku 1990) a legendární výstava Olgoj Chorchoj (společně s Bárou Škorpilovou) ve Špálově galerii v roce 1993. Samu výstavu tehdy vnímali v intencích postmoderny jako autorsky koncipovanou, výtvarně hravou, teatrální inscenaci. Postupné vyprazdňování potenciálu postmoderny si začínali Olgoj Chorchoj brzy uvědomovat, jak ostatně sám svědčí název "Marnotratné tvary" zde vystavené kolekce objektů.

3. PRŮHLEDNÉ TVAROVÁNÍ. Návrat ke strohým formám neomodernismu, které jsou uplatněny ve sklářských technologiích.

V roce 1994 se - ještě jako studenti - Olgoj Chorchoj vypravili na Salone del Mobile do Milána. Vzbudili tam zájem, protože po letech izolace byli ojedinělými reprezentanty designu postkomunistického bloku. V Miláně se představili pod hlavičkou Artěl II a vystavili tam repliky historických objektů českého designu (z éry kubismu a meziválečného modernismu), ale také originální design Olgoj Chorchoj. Získali prestižní místo na staré Fieře nedaleko holandské skupiny Droog Design, pozornost jim ve svém zahájení věnoval významný teoretik a kurátor designu François Burkhardt. Po příjezdu z Milána Olgoj Chorchoj referovali: "Obecně se zdá být odzvoněno postmodernímu předesignování 80. let, jednoduchost začíná opět převažovat." I oni se od poloviny 90. let přirozeně navraceli ke střídmým, jasným formám neomodernismu. Více než postmoderní složitost jim byla blízká technicistní "průhledná" estetika, která navenek prozrazuje způsob řešení. Teoretička designu Milena Lamarová tehdy tento obecnější trend designu pojmenovala trochu vágně jako "novou poctivost". Olgoj Chorchoj se začínali stále více soustředit na spolupráci s místními podniky, zejména sklárnami a jejich zkušenými řemeslníky (Moser, Moravské sklárny Květná, KavalierGlass, P&L Pelechov, Vitrum, Verreum, Bomma, Brokis). Zkoušeli a kombinovali řadu tradičních a inovativních technologií (tavené, simaxové, foukané, lisované, ručně i roboticky broušené a další).

4. CZECH-TECH. Nábytkový design, který vychází z tradičních lokálních postupů, ale zároveň testuje inovativní možnosti nových technologií a materiálů.

Už v devadesátých letech Olgoj Chorchoj - opět v reakci na formálně artistní postmodernu - kladli důraz na zviditelnění podstaty řemesla a technologií. Měly to být metody zpracování a stopy nástrojů, které prioritně formovaly vzhled předmětu. Olgoj Chorchoj tento přístup vyjádřili heslem "Technologie jako ornament". Důraz kladený na technologie, estetizaci logiky konstrukce a materiálu byl do jisté míry blízký směřování high-tech, ale ne tak docela. Olgoj Chorchoj zavedli v této souvislosti pojem Czech-tech, který ambiciózní směřování k využití nejmodernějších technologií brzdil reálnými možnostmi, které české firmy nabízely a které byly pro zdejší průmyslové prostředí příznačné. Technologický vývoj v 90. letech u nás poměrně čerstvě po pádu komunismu byl oproti západu zpomalený, ale i z této situace chtěli Olgoj Chorchoj těžit. Koncept Czech-tech měl záměrně kombinovat lokální nezralé nebo rukodělné low-tech s vizionářskou high-tech komputerizací. Instalace vybraných designérských objektů představuje onen experimentální koncept Czech-tech. Organická forma stolu Carbon ztělesňuje elastičnost uhlíkové tkaniny. V minimalistickém designu na bocích židle Simple je zviditelněn náročný technologický proces vrstvení dřeva. Také u stolů Litina se tradiční řemeslná technologie formování a odlévání šedé litiny dostává záměrně do prvního plánu. Pojetí Czech-tech reprezentuje i skleněná stěna s precizním, roboticky broušeným ornamentem nebo intarzovaná kazetová podlaha Haštal. S postupem času Czech-tech a design Olgoj Chorchoj směle konkurují na otevřeném mezinárodním trhu.

5. ELEGANTNÍ PURISMUS. Architektura, která je formálně jednoduchá, účelná, technologicky inovativní, ale i vytříbeně estetická.

Členové studia Olgoj Chorchoj se postupně dostali od produktového designu, návrhů interiérů nebo výstav až k navrhování domů a k řešení urbanismu měst. Prvním realizovaným domem byla dřevostavba rodinného domu v malé obci Čenětice. Tuto jednoduchou stavbu spojuje s dalšími mnohem náročnějšími realizacemi studia Olgoj Chorchoj dokonalá znalost jednotlivostí spojených s bydlením, racionalita provozního upořádání a užívání materiálů, které jsou často technologicky a stavebně inovativní a přitom umocňují prožitek a intimitu bydlení. Jejich architektura je materiálově vytříbená a výrazově elegantní, přestože zůstává formálně strohá. Přirozeně interaguje s okolím. Uvedené charakteristiky se zasloužily o to, že stavby studia Olgoj Chorchoj na sebe poutají mediální pozornost, a tím se významně podílí na formulování očekávání, která budoucí zadavatelé staveb mají vůči architektonickým tvůrcům. Architektonickou tvorbu studia Olgoj Chorchoj zastupuje pět výrazných projektů, které jsou na výstavě uvedeny prostřednictvím několikanásobné projekce. Osm projektorů se pokouší zpřítomnit ve výstavním sále to, co je stavebnímu dílu nejvlastnější, a sice že jeho poznání a prožitek nejsou možné, aniž bychom se v něm nebo kolem něho pohybovali.

6. NOVÁ KREV. Práce vybraných absolventů, kteří studovali v Ateliéru produktového designu Olgoj Chorchoj na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Michal Froněk a Jan Němeček alias Olgoj Chorchoj působí na VŠUP coby pedagogové od roku 1999-2000. Navazují na tradici výuky designu u nás, která se v institucionalizované formě odvíjí od Baťovy zlínské školy umění. Ve Zlíně - a později Gottwaldově - obor "tvarování strojů a nástrojů" vyučoval sochař Vincenc Makovský a později na tamní umprumce dlouhá léta působili Zdeněk Kovář a František Crhák. Pedagogické zkušenosti Olgoj Chorchoj přímo převzali i od respektovaných designérů a pedagogů Bořka Šípka a Otakara Diblíka. Kovářovská tradice výuky designu byla založená na funkční konstrukci a sochařsky pojímaném "měkkém" tvarování. Také Olgoj Chorchoj jsou pokračovateli tohoto přístupu. Na rozdíl od svých předchůdců, kteří pracovali v omezených podmínkách za železnou oponou, oni i jejich studenti mohou své projekty vyvíjet, prezentovat a nabízet bez větších geografických limitů. Olgoj Chorchoj zaměřují svůj ateliér prakticky a své studenty už v rámci školních zadání vyzývají k přímé spolupráci s firmami. Studentům nezadávají školní cvičení z hierarchicky nadřazené pozice tradičních pedagogů, ale jednoduše s nimi sdílí svoji vlastní práci, své profesní kontakty. Škála úkolů, které si mohou během studia vyzkoušet, je široká: od produktového a průmyslového designu k interiérové architektuře, výstavním instalacím a městskému mobiliáři; od dílčí technické součástky po architektonické řešení; od kočárku po urny. Absolventi Olgoj Chorchoj se úspěšně uplatňují v profesním životě a získávají řadu ocenění.

Výstava a publikace jsou výstupem institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (DKRVO), poskytnuté Ministerstvem kultury ČR.

Realizaci projektu podporuje