První výstava na nádvoří rekonstruované budovy představí v České republice poprvé osobnost Emilie Benes Brzezinské, americké umělkyně, která se od šedesátých let věnuje abstraktní skulptuře.
Výstava vychází z celoživotního zájmu E. B. Brzezinské o přírodní potenciál. Autorka tu představuje hru protikladů - hmoty a vzduchoprázdna, síly a pružnosti, monumentality a pohybu. Jeden soubor vytváří mohutný nepravidelný "les" masivních kmenů z rozmanitých dřev - dubu, ořechu, jasanu, javoru, třešně, černého bezu a katalpy. Vertikální monumentální forma vychází z tvaru kmenů a jejich hrubě otesaná forma (hlavním nástrojem autorky je motorová pila) kombinuje stopy lidských rukou (rukopis nástroje, vruby a zářezy) se všemi okouzlujícími přírodními nepravidelnostmi dřevěného detailu (stopy hmyzu, kresba dřeva, defekty atd.). Kruhovitý pohyb zdůrazňuje vnitřní pohyb kmenů a jejich taneční pohyb vzhůru ke světlu. Rozmístěním kmenů v rozličných intervalech zůstává místo na to, aby člověk do "lesa" vstoupil a blíže prozkoumal osobité vlastnosti stromů, vztah mezi hmotou a spletitou hru rýh a linií na povrchu stromů. V myšlence souboru La Ronde (Titáni) se jakoby rozvíjí idea Lesa - gigantické kmeny jsou kombinovány ve vertikální a horizontální poloze. Jsou mnohem hrubší a v určitých částech dramaticky ztenčené na pár centimetrů. Jejich vzorem jsou "vlčí duby" - široké duby z otevřených prostranství s emfaticky trčícími větvemi - titáni jsou mnohem gestičtější než jejich "lesní" pendanty. Ze současných autorů, pro které je strom rovněž materiálem, autorka připomíná waleského sochaře Davida Nashe, v jehož tvorbě jsou také patrny protiklady křehkosti a původní síly. Slavné české sochařce Magdaleně Jetelové s jejími obrovskými židlemi a schodišti z hrubě otesaného dřeva pak prý umělkyně vděčí na odvahu dosáhnout jistoty v dílech velkého rozměru. Brzezinska však daleko více vstupuje s materiálem do intuitivního dialogu - je pro ni nejen hmotou, ale subjektem skulptury. Její stopy na dřevě mají vlastně za cíl otevřít kmen zevnitř.