Spojujícím momentem výstavy je melancholie jako důležité téma ve výtvarném umění. Melancholie je ale zároveň pojmem z historie filozofie a medicíny, duševním pocitem či stavem nebo pouhou metaforou. Všechny tyto polohy se v ní vzájemně proplétají, a tak vytvářejí nepřehlednou síť významů, z nichž každý je svým způsobem částí složitého celku.
Výstava je koncipována do dvou relativně samostatných částí soustředěných ve dvou galerijních budovách. Na jedné straně se pokouší zachytit výtvarnou reflexi pojmu melancholie v uzavřených celcích, navozujících svými tématy (melancholia artificialis, estetika sentimentu, Mundus melancholicus, melancholie avantgardy, estetika absence) představu o proměnách ideje melancholie a jejího výtvarného vyjádření. Tyto proměny odpovídají zhruba časovému sledu od renesance a baroka přes 18. a 19. století až po moderní umění a současnost. Druhá část nahlíží ideu melancholie z hlediska formálních a obsahových analogií mezi uměním dneška a minulosti. V několika kapitolách (Melancholická gesta a předměty, Smyslné radosti a vědomí času, Eroze a zmar, člověk bublina, Melancholie úniků a sen o Arkádii) sleduje řeč gest a znaků a rozvíjí okruh příbuzných témat s důrazem na motiv pomíjivosti, křehkosti lidské existence, spojený s vidinami úniků do jiných světů.