Moderní a současné umění

Základy sbírkových fondů Moravské galerie v Brně mají své počátky v obrazárně Františkova (později Moravského zemského) muzea v Brně, založeného v roce 1818. Systematické budování sbírky je však spojeno teprve s akviziční činností správce obrazárny a od roku 1923 prvního ředitele muzea dr. Jaroslava Helferta, jehož metodický přístup umožnil také výraznější zaměření na aktuální práce české moderny. Mezi prvními akvizicemi byla například socha Jana Štursy Před koupelí (1906). Stálá expozice obrazárny byla na sklonku dvacátých let instalována v Dietrichštejnském paláci.

Další odborník ve vedení galerie - dr. Albert Kutal se (kromě budování kolekce moravské gotiky) zasloužil koncem 20. a na počátku 30. let o formování souboru moderního českého umění. Významnými přírůstky z této doby jsou například Procházkovi Hráči (1909) a Prométheus (1911) a další díla českého moderního umění, například Emila Filly, Josefa Šímy nebo Jaroslava Krále.

Do vedení galerie nastoupil po Albertu Kutalovi roku 1948 dr. Karel Krejčí, dále dr. Jiří Hlušička, dr. Vlasta Kratinová, dr. Marie Dohnalová, dr. Kateřina Svobodová a dr. Jitka Sedlářová. Podstatné rozšíření sbírky nastalo po roce 1945, například hned roku 1945 bylo galerii darováno Kubištovo Zátiší s lampou (1909), roku 1948 Senoseč (1939) Jaroslava Krále. Nepříznivá situace obrazárny, která byla součástí Moravského zemského muzea, se změnila za vedení Jiřího Hlušičky. V roce 1961 byla galerie vyčleněna ze svazku muzea a sloučením s Umělecko-průmyslovým muzeem byla vytvořena nová instituce s názvem Moravská galerie v Brně.

Činnost galerie je zaměřena na dokumentaci hlavních rysů vývoje výtvarného umění 20. a 21. století. Postupně byly kromě malířské sbírky vybudovány také pozoruhodný sochařský soubor a kolekce kreseb a grafiky. První stálou expozici českého umění 20. století vytvořil v roce 1970 (ještě v budově MZM) Jiří Hlušička, později musela být sbírka uložena v depozitáři.

Sbírka moderního a současného umění zahrnuje významná díla zakladatelských osobností moderního českého umění - Jana Štursy, Jana Preislera, Josefa Mařatky a představitele českého symbolismu Františka Bílka. Významný je soubor prací malířů Osmy a Skupiny výtvarných umělců (obrazy Fillovy, Kubištovy, Kubínovy, Špálovy, Čapkovy, raná tvorba Antonína Procházky a Jana Zrzavého a kubistická sochařská díla Otto Gutfreunda, například Úzkost, 1911). Početná kolekce díla Antonína Procházky umožňuje sledovat proměny výtvarného názoru tohoto umělce spjatého s brněnskou kulturou. Meziválečnou avantgardu reprezentují díla českého poetismu, artificialismu Jindřicha Štyrského a Toyen (Jitro, 1931) a projevů poznačených surrealismem (plastika Dívka s děckem Vincence Makovského, obraz Josefa Šímy Evropa, díla Františka Muziky, Františka Foltýna a dalších). Čtyřicátá léta zastupují díla reagující na válku (Emil Filla, Jan Bauch), práce umělců Skupiny 42 (František Gross, Bohumír Matal, Jan Smetana a další) a Skupiny Ra (Bohdan Lacina, Václav Zykmund). Proud českého informelu je prezentován pracemi Mikuláše Medka, Roberta Piesena, Josefa Istlera a dalších. Výtvarné tendence druhé poloviny dvacátého století zastupují ukázky z tvorby například Adrieny Šimotové, Jiřího Johna, Václava Boštíka, Jiřího Koláře, Michaela Rittsteina, dále brněnských výtvarníků Dalibora Chatrného, Miroslava Štolfy a dalších.

Nová stálá expozice českého moderního a současného umění byla opět otevřena v roce 1994 v tehdy nově zrekonstruovaném Pražákově paláci. Její část mapující konec 19. a 1. polovinu 20. století byla v nové podobě otevřena v roce 2001, o rok později ji doplnila nově vytvořená část sahající od poloviny 20. století do současnosti.

Kontaktní osoby:
Petr Ingerle
Ondřej Chrobák