Miroslav Tichý je monotématický, jeho tvůrčí život vyplnila téměř bezezbytku žena. Není však umělcem jednoho média, jak by se po úspěších, které doma i ve světě slaví jeho fotografie, mohlo zdát. V Tichého soukromém světě, měly vedle fotografování důležité místo i malba, kresba a grafika. Fotografie ovšem poutala více pozornosti schopností přesvědčivěji navodit atmosféru napětí mezi voyeurstvím a platoničností, které podmalovávají autorovu legendu. Tichý byl čistou bytostí, jeho fyzickou ani dušení klausurou žena fakticky nikdy neprošla. Jak tedy rozumět jeho postoji? Je to metoda? Je to obsese? V opakovaných návratech či projevech probíhajících v cyklech, je něco, co člověka bytostně zasahuje. V každém případě pro životní filozofii moderní společnosti je tento fenomén poněkud matoucí tím, že zabydluje pod jednou střechou nekonečný potenciál a statičnost. Vzniká tak klasické dilema, jde-li o posun kupředu nebo rotaci v kruhu, následované otázkou, je-li to dobře nebo špatně.Určitou výhodou umělců Tichého ražby je, že jsou řešení těchto abstraktních hádanek ušetřeni. Tvoří, protože to potřebují… Ale i to je možná jen uměnovědná spekulace dávající zbytečně silný důraz na psychologickou stránku věci.