Zdeněk Plesník a Miroslav Navrátil – architekt a designér. Jedny z nejvýznamnějších osobností svých oborů druhé poloviny 20. století v Československu. Pojilo je přátelství, zaujetí pro práci, úcta k materiálu, potřebám a nárokům funkce. Díky tomu dokázali přicházet s progresivními a moderními návrhy, které můžeme zařadit po bok děl soudobých světových architektů a designérů.
Tvorba významného československého architekta Zdeňka Plesníka a
designéra Miroslava Navrátila se několikrát prolnula, z čehož
pokaždé vznikla jedinečná realizace. Výstava představí práce obou
tvůrců a především jedno z prvních společných děl - nábytek
pro vlastní byt Zdeňka Plesníka z let 1949-1952 - který je
pozoruhodným příkladem poválečné nábytkové tvorby u nás a jehož
kvalita přesahuje prostor omezený hranicemi Československa. Při
jeho návrzích se autoři inspirovali severským designem a americkou
tvorbou. Charakteristické jsou světlé barvy, oblé tvary, důraz na
materiál, kvalitu výroby a detail. Experimentovali s lepenými
lamelami a umělohmotnými fóliemi vyráběnými ve Fatře Napajedla pro
průmyslové účely. Funkčně i tvarově pozoruhodné byly také
servírovací stolky.
Zdeněk Plesník (1914-2003) patří mezi naše přední
architekty 2. poloviny 20. století. Jeho jméno je spojeno především
se Zlínem - projektoval několik typů blokových obytných domů i
továrny. Nejznámější jsou realizace vil pro cestovatele Miroslava
Zikmunda (1953-1954) a Jiřího Hanzelku (1953/4-1956) i pro
skladatele Zdeňka Lišku (1956-1959). Ty jsou pozoruhodné jak z
hlediska architektury, tak i interiérového vybavení. Z dalších
prací např. strojírenský závod MEZ Hulín, městská observatoř ve
Valašském Meziříčí, rozhlasový vysílač a tiskárna map
v Pekingu, za realizaci konfekčního závodu OP v Prostějově
získal v roce 1963 Státní cenu.
Miroslav Navrátil (1913-1999) byl jednou z
nejpozoruhodnějších osobností na poli designu nábytku u nás. Byl
důležitým členem návrhářského ateliéru národního podniku Vývoj
nábytkářského průmyslu, který dodával návrhy výrobním podnikům.
Jeho práce vynikaly tvarovou i technologickou progresí. Lamelová
křesla a židle konzolové konstrukce patří k tomu nejlepšímu, co z
nábytku v této době vzniklo. Byl také autorem jedné z ikon
socialistického designu - skořepinové židle s oválným průřezem mezi
opěrákem a sedákem, které našly uplatnění v tramvajích T3.
