Slavs and Tatars (Slované a Tataři) mají tu čest představit v
Moravské galerii v Brně u příležitosti Bienále Brno 2012 projekt
Khhhhhhh. Jde o přehodnocení pedagogiky, pokroku a modernosti přes
perspektivu jediného fonému - kh. Tento foném, který je pro velkou
část obyvatel západní hemisféry obtížně vyslovitelný či rovnou
nevyslovitelný, nabízí hluboký vhled do jazyka nejen z pohledu
evolučního rozhraní, ale i metafyzického. Slavs and Tatars se
prostřednictvím tohoto poměrně nelibozvučného hrdelního zvuku
pokoušejí resuscitovat posvátný charakter jazyka, počínaje čtením
posvátných textů až po rituál tištěného slova. Jde o přístup stejně
tak emocionální jako analytický, zahrnující výzkum i původní
tvorbu: Khhhhhhh zkoumá trnité stezky poznání v konfrontaci s
moudrostí, okamžitost ústního sdělení oproti odtažitosti psaného
slova i doktrínu versus pedagogiku v srdci kolektivní praxe a
výzkumu. Khhhhhhh je mnohovrstevnatá expozice, uspokojující stejnou
měrou potřeby nohou - tedy tělesné - jako duševní: tvoří ji
publikace, přednáška a instalace navozující témata posvátné
pohostinnosti a štědrosti.
Foném kh lze považovat za lingvistický ekvivalent Molly
Nasreddina, súfijského mudrce a žertéře, jemuž se věnuje nedávná
publikace Slavs and Tatars, a jeho charakter je jednoznačně
nadnárodní: vyskytuje se zejména v semitských, arabských a
turkických jazycích v celé Eurasii. V perštině, kde tvoří společný
kořen slov "já" a "bůh", evokuje gnostický význam, v běžném vnímání
islámu často přehlížený. V hebrejštině tvoří základní foném slova
život (chaim); kromě toho je důležitou platformou pro numerologii.
Slavs and Tatars ve svých publikacích, instalacích, přednáškách a
objektech často pracují s jazykem jako s polyfonním
nástrojem narušujícím zaběhnuté stereotypy, se zdrojem humoru a
nečekaných významů. Zde se vracejí k novátorskému dílu Velimíra
Chlebnikova, který si svými transracionálními studiemi o jazyku
(zaum) vysloužil milý přívlastek "ruský derviš", a mapují tento
hravý i polemický výzkum písmen jako metafyzických činitelů,
jejichž zvuky jsou atavistickými agitátory.
Slavs and Tatars jsou přesvědčení, že humor má potenciál
okouzlovat a zároveň i kritizovat, jako by jedna ruka házela
člověku prach do očí a druhá ho osvěžovala vodou. Také projekt
Khhhhhhh neusiluje o nic jiného než osvobodit pedagogiku
z jejích tradičních hranic a nechat ji infiltrovat do různých
fází tvorby. Khhhhhhh svým přístupem, který je zároveň emocionální
i analytický, vybízí k učení se životem a k životu se
smíchem.
Khhhhhhh je nejnovější instalací z nedávného souboru prací Slavs
and Tatars s názvem Schopnost substituce, který byl v poslední
době představen v GfZK Lipsko, na New Museum Triennial v New Yorku,
ve vídeňské Secession; připravuje se samostatná výstava v MoMA, New
York. Předchozích pět let jsme věnovali dvěma cyklům, zaměřeným
jednak na komplikovanou historii Kavkazu (Kidnapping
Mountains,
Molla
Nasreddin)
a na nepravděpodobné dědictví mezi Polskem a Íránem (Friendship
of Nations: Polish Shi'ite Showbiz,
79.89.09).
Schopnost substituce - tedy nahrazování jedné věci druhou,
vyprávění jednoho příběhu prostřednictvím jiného - se zabývá
substitucí v nejširším slova smyslu, od al-badaliya k obrácené
radosti. Tím, že přijímá nejniternější myšlenky, prožitky,
přesvědčení a pocity jiných za své vlastní, nabízí práce z cyklu
Schopnost substituce nenápadné a subtilní přehodnocení vnímání sebe
sama ve snaze zpochybnit samotný koncept vzdálenosti jako nejkratší
dráhy mezi dvěma body.