V 80. letech můžeme domácí fotodokument s trochou zjednodušení
personifi kovat dvěma jmény: Jindřich Štreit a Viktor Kolář. Oba
špičkové fotografy charakterizuje hluboká sociální introspekce na
jedné straně a silný profesionální vliv na mladší generaci domácích
dokumentaristů na straně druhé. Rozdílný naturel obou osobností
zrodil dva odlišné subjektivní pohledy na svět i dva odlišné
postoje k vlastnímu dílu. Jestliže Štreit své fotografie bohatě
publikuje a vystavuje, tak, že se stal dávno legendou, Kolář přišel
s významnějším ohlédnutím a shrnutím své dlouholeté práce až
nyní.
Viktor Kolář (* 1941) má své fotografie skutečně odžité. Rokem 1968
opisuje jeho život kruh, na jehož začátku i konci stojí Ostrava.
Zde se poprvé setkal s fotografií, zde vystudoval učitelství, aby
záhy po srpnové okupaci naší země sovětskou armádou odešel do
Kanady. Tady pracoval jako dělník při těžbě molybdenu a v niklových
hutích v Manitobě, později ve fotografických laboratořích v Torontu.
A celou dobu fotil. Až vládní stipendium mu však dalo určitou míru
nezávislosti, kterou využil k fotografování v nákupních centrech v
Montrealu.
Je evidentní, že už před emigrací byl Kolář hotovým fotografem,
zpětně se však zdá, že teprve setkání s prázdnotou konzumu západní
společnosti dalo jeho projevu nesmlouvavost a razanci. V roce 1973
se Kolář vrací přes Paříž a Londýn do Ostravy. Doma, kde právě
vrcholila normalizace, ho čeká policejní vyšetřování, práce dělníka
v Nové Huti a později zaměstnání jevištního technika.
Profesionálně se mohl začít věnovat fotografii až v roce 1985. Po
listopadu 89 dostává Kolářův život novou dynamiku. V roce 1991
získal cenu nadace Mother Jones v San Francisku, cestoval po USA a
přednášel. Od roku 1994 je pedagogem na Katedře fotografie pražské
FAMU, kde se v roce 2000 habilitoval na docenta. Kolář je typický
monotematičností své práce. Celá desetiletí se věnuje dokumentování
rodné Ostravy. Vznikl tak monumentální pomník, unikátní obraz lidí
a doby jednoho z nejrázovitějších regionů naší republiky.