Výstava se věnuje jedné z nejvýraznějších českých meziválečných malířek, na níž tuzemská kunsthistorie téměř zapomenula. Mapuje autorčinu malířskou, kreslířskou a ilustrátorskou tvorbu, přičemž klade důraz především na Marešové meziválečnou práci. Součástí výstavy je projekce unikátního „domácího biografu“, rozsáhlého souboru ručně malovaných diapozitivů, který Marešová vytvořila na začátku dvacátých let, autorčina korespondence, fotografie a dokumenty.
Dílo Milady Marešové je z dnešního pohledu zajímavé nejen proto, že se věnovala "ženské otázce" - v jejích obrazech žen (matek, dcer, nevěst, osamělých dívek, žebraček aj.) se od konce dvacátých let zrcadlily sociální problémy, které výmluvně vypovídají o tom, že moderní doba se navzdory sílící podpoře ženské emancipace k ženám stavěla jako k "druhému pohlaví". Neopomenutelný je rovněž fakt, že autorka se výrazně vymykala většině dobové výtvarné produkce svou inspirací v německé Nové věcnosti, kterou tuzemská meziválečná avantgarda odmítala a jejímž ohlasům v českém moderním malířství se dosud nikdo obšírněji nezabýval.
Marešová patřila mezi první ženy, jimž se po roce 1918 otevřely brány akademického uměleckého vzdělávání. Zprvu studovala na Uměleckoprůmyslové škole, posléze přešla k Vojtěchu Hynaisovi na pražskou Akademii výtvarných umění a absolvovala stáž u Františka Kupky v Paříži. Již v roce 1925 měla první samostatnou výstavu v Topičově salonu v Praze a o pět let později vystavovala v prestižní galerii Aventinská mansarda. Ve dvacátých a třicátých letech ilustrovala dlouhou řadu knih a bibliofilií a jako ilustrátorka spolupracovala s časopisy Prager Presse, České slovo, Lidové noviny, Pestrý týden a Ženský svět. V roce 1940 byla zatčena gestapem za spolupráci s ilegálním časopisem V boj, který redigoval Vojtěch Preissig, a následně byla odsouzena ke dvanácti letům káznice a deseti letům ztráty cti. Z doby jejího pobytu v ženské káznici ve Waldheimu pochází řada kreseb, jež uzavírají hlavní část výstavy. Po druhé světové válce se Marešová věnovala především dětské ilustraci a k malbě se vrátila až na začátku šedesátých let. Výběr z autorčiny poválečné práce tvoří epilog výstavy.
UniCredit
Bank; sto;
ERCO; newton media; art&antiques; Student agency; yotiva; BKC; ČD; Český rozhlas Brno;
kult.; Dějiny a současnost; A2 kulturní týdeník; Rádio Petrov
