Výstava fotografií Jiřího Foltýna je po výstavě Miloše Spurného druhým projektem, který rozjíždí v rámci výstavní síně Camera linii výstav, snažících se o kritickou retrospektivu domácí fotografie.
Jde především o to využít historického odstupu a zklidnění k tomu, abychom poukázali na nedoceněné autory, kteří navzdory svým nesporným kvalitám unikli bližší pozornosti uměleckého provozu. Cílem není dělat advokáta dějinám, ani prezentovaným autorům, ale vysvětlit význam daného fotografa v historii a v kontextu současnosti. Výstava obsahuje něco kolem padesáti černobílých fotografií. Jde převážně o fotografii krajin, které autor nejrůznějším způsobem manipuloval. Ryl do negativu, leptal ho nebo kresebně vstupoval už do hotového pozitivu. Někdy inscenoval i situaci před objektivem. Výstavu doprovází katalog, který je prvním v ediční řadě s názvem Nové čtení, jenž se věnuje dané problematice.
Fotografie Jiřího Foltýna jsou svědky rozhárané situace domácí fotografie poloviny 80. let. To však není důvodem, proč se ocitly ve výstavním plánu Camery. Důvodem je současná podoba diskurzu o fotografii, který cítí potřebu se jednou stranou obracet do minulosti. Evidentně i proto, že éra klasické fotografie je u konce, a tak se může stát předmětem přehodnocení. Je to zajímavý moment. Kombinuje v sobě mýtus jedinečnosti okamžiku s kouzlem uplynulého času. Je přece vzrušující dívat se na dvacet let staré fotografie. Jako bychom pili koktejl narcismu a sentimentu, a přitom zůstali pragmatiky