Světová výstava Expo 58 v Bruselu a především československá účast na ní je v českém prostředí legendárním pojmem, pověst o jednoznačném úspěchu českého zastoupení je jedním ze záchytných bodů poválečné historie, od nichž se odvíjí znovunabyté národní uvědomění.
Skutečné povědomí o ní se ale čím dál víc vytrácí. V naší poválečné historii jde o o jednu z prvních prezentací Československa za železnou oponou, který ve svých důsledcích pomáhal budoucímu rušení politických a kulturních bariér. Někomu se pod pojmy Expo 58 či bruselský styl vybaví báječný úspěch československé expozice, laterna magika, první impuls otvírání se Západu. Mnohým vytane na mysli moderní dekorativní styl vyvěrající z kosmické sputnikové euforie i následné bizarní užití umělých hmot, typických diagonálních prvků a organických tvarů. Aktérů a pamětníků rapidně ubývá, hrdě přenesené původní stavby z Bruselu byly zničeny či radikálně přestavěny. Přes dlouhodobou přitažlivost bruselského fenoménu mu prozatím nebyla věnována významnější odborná pozornost. Po padesáti letech je tak čas zkoumat a pokusit se přiblížit jaké tedy Expo 58 skutečně bylo, zhodnotit jeho význam v rovině umělecké, sociologické, politicko-kulturní.Příležitost k tomu by měla poskytnout jednak výstava jako multimediální prezentace a dále publikace, která by měla výstavu doprovodit. Výstava je oproti pražské premiéře rozšířena o fotografickou sekci.
