Rakouská umělkyně Dorit Margreiter (1967) se zaměřuje hlavně na vztah filmu a televize k pojmu architektonického a sociálního prostoru.
Ve své videoinstalaci, ve které figuruje architektura amerického architekta Johna Lautnera, proslavená zásluhou hollywoodských filmů jako "místo hříchu", se umělkyně obrací ke konvenci kinematografické reprezentace, aby nabídla nové pohledy a způsoby existence této architektury. Strategie v jejímž rámci kombinuje dokumentárnost s prvky performance či hraného filmu, míří k znejistění hranice mezi realitou a fikcí.
