Sergej Šaršún byl výjimečnou osobností – svým osudem i rozsahem svých uměleckých aktivit. Zůstal přitom umělcem bohatého vnitřního života. Podílel se na významných událostech světové avantgardy v jejích centrech, která se také dočasně stala jeho bydlištěm, v Berlíně, Barceloně a Paříži.
Ve své tvorbě se Sergej Šaršún téměř od počátku zabýval
možnostmi abstraktní malby a jejími různými aspekty: ornamentem,
malířskou strukturou, monochromií aj. Definitivní popření figury,
krajiny a předmětnosti v něm utvrdilo několik pobytů u moře s jeho
nekonečnými horizonty. Jeho vrozený lyrismus a cit pro hudbu -
dědictví po slovenských předcích - jej přivedlo k vyjádření
hudebních motivů výtvarným jazykem. Prožitek hudby jej však nevedl
k deskriptivnímu zobrazení. Na svých plátnech maloval hudbu. Sám to
vyjádřil slovy: "Štětec držím jako dirigentskou taktovku." Nesou-li
některá jeho plátna názvy hudebních děl, pak jsou to ta, která v
jeho ateliéru zněla při dokončování díla. Šaršún žil sám ve chtěné
izolaci. Vytvořil si bohatý vnitřní život, vymezovaný studiem
malířství, antroposofie, pravidelnými procházkami, návštěvami
vernisáží kolegů, činností v ruských emigrantských spolcích,
návštěvou pravoslavných bohoslužeb. Vlastní tvorbu neprosazoval a
ani příliš nestál o prodej vlastních děl. Pokud k tomu čas od času
přistoupil, pak proto, aby mohl za získané peníze vydat vlastním
nákladem své literární práce. Stal se tak známým a uznávaným pouze
v okruhu kolegů a odborníků. Výtvarný kritik Michel Seuphor o něm
napsal, že je "malířem pro malíře".
úvodní slovo kurátora výstavy a ředitele Moravské galerie v
Brně
