K současné vizuální podobě svých prací, které zastřešuje název Záznamy, dospěl Jiří Šigut v devadesátých letech minulého století.
V jedinečné chemické barevnosti Šigutových obrazů mizí diference mezi pozitivem a negativem. Přestává platit i myšlení v polaritách. Zůstává vztah k světlu světa. Zredukoval fotografickou technologii na to absolutně nejnutnější, tedy na papír a ustalovač, tím jeho práce vypadly z rámce všech tradičních fotografických definic. Šigutovi malé osobní rituály, při nichž vyráží do přírody, aby tu na nejrůznějších místech, jako jsou vodní tůňky, potoky, pole nebo louky, kladl fotografické papíry, které tu leží vystaveny působení živlů i řadu dní, ba týdny, postrádají jak okamžikovost fotografie, tak i technologickou podstatu fotogramu, který sehrál tak významnou úlohu v avantgardním umění minulého století. Šigut nechává "komunikovat" jen přírodu a nezbytné chemické minimum, světlocitlivou emulzi. Jeho metoda je unikátní. Je daleko blíže dotykové magii primitivních národů než odcizující mechaničnosti fotografie. K výstavě autora vychází menší barevný obrazový katalog - monografie.