Výstava obnáší na devadesát fotoportrétů z let 1991-2001.
Stratilovy autoportréty tvoří mimořádně širokou škálu - od složitě mnohovýznamových aranžmá vlastní postavy v sérii Řeholní pacient až po obyčejné fotografie autorovy tváře. V průběhu poslední dekády se podoba autoportrétů značně proměňuje. Fotografie vznikají převážně v barvě, v běžném pasovém formátu, a - jak už bylo řečeno - v profesionální provozovně podle instrukcí autora, aby byly poté zvětšovány na běžném kopírovacím stroji. Kompozičně a obsahově se snímky posunují od polopostavy a bohaté inscenace k téměř až bezprostředním pohledům do tváří, proměňujícím se někdy jen v prostém detailu. Stratil přitom nezkoumá pouze identitu sebe a člověka, ale zabývá se i identitou díla samého. Tvorba Václava Stratila je objevná a svobodná ve formě, odvážná ve společenském dopadu, osobitá, ale i osamocená - autor nepatří k žádným vyhraněným skupinám ani trendům.