Výběr vystavujících autorů představuje poměrně široké generační rozpětí, vzdáleně však mají něco společného. Svým dílem bezprostředně navazují anebo i polemizují s klasickými modernistickými postupy a mohlo by se zdát, že na dnešní dobu až jaksi úmyslně pracují s jednoduše - mnohdy téměř chudě - vyhlížejícími prostředky.
Každý jev se odvíjí v čase, a jaksi povahou je plný proměnlivosti a prchavosti. Ve dvacátém století se jev stal hlavním zájmem zkoumání, a to nejen z hledisek filozoficko matematických a lingvisticko filozofických, ale také i ve výtvarném umění. Ostatně již od Cézannových dob se v malířství prosadilo na úkor opisu tvaru a nápodoby barvy jablka "jablko samo". Po lekci "takzvané abstrakce" se vnímání jevu v umění opakovaně tematizuje i jinak rozšiřuje. Na rozdíl od hledaně velkých společenských témat jsou tu představovány spíš "drobné příběhy". Drobné příběhy nenudí, i když mohou konzumentům (pop)kultury připadat poněkud chudé. Dílo vystavujících autorů je událostí a předpokladem oživené a oživující tvarové i významové struktury. Divák se na výstavě může setkat s rozličnými médii, od závěsného obrazu až po objekty a videoinstalaci.