Současná tvorba absolventky pražské AVU Veroniky Holcové (*1973) představuje jeden z významných a zároveň v dnešní době ojedinělých projevů založených na bezprostřední, čistě senzuální metodě.
Ve svých menších kresbách vytvářených souvisle několik let, stejně jako v monumentálních barevných kreacích z poslední doby, jakoby spojovala impulzy surrealismu a abstraktního expresionismu, které vytvářejí dokonalou syntézu s jejím vlastním naturelem. Základem jsou autorčiny drobnější kresby vytvářené prsty a barvou na ručním papíře metodou modifikovaného "vědomého" automatismu. Bílý papír zde slouží jako pasivní transparentní platforma, na níž dotykem nezprostředkovaným žádným malířským nástrojem, ale pouze rukama přenáší jednotlivé oddělené znaky - abstraktní záznamy často s figurativními náznaky. Protějškem k této kvazisurrealistické metodě jsou pokusy s velkoformátovými kresbami, při jejichž vytváření je samotný proces dotýkání se (barevné hmoty, papíru) jakoby důležitější než hotové dílo. Demonstrací obou zmíněných přístupů na jediné výstavě tak autorka jakoby vyčerpává a zpřístupňuje tento posun, jehož výsledek jakoby potvrzoval stálou platnost živé tvorby z "ničeho" - neohraničenou tvořivost bez konceptuálních a jiných racionálních nástrojů, což však v současnosti samo o sobě může být vnímáno jako svérázný koncept. Holcová se v Atriu Pražákova paláce odvážně pustila do hry s nejistým výsledkem. Kromě dvou velkoformátových a několika menších kreseb, které budou na výstavě instalovány, se rozhodla vytvořit novou desetimetrovou barevnou kresbu přímo ve výstavní síni, a to během čtyř dnů předcházejících otevření výstavy. Bílou plochu papíru, na které zpravidla vytváří své drobné záznamy snů a asociací, tak jakoby po čtyři dny vystřídal bílý prostor Atria.