Tvorba Miroslava Štolfy je reflexí světa techniky, která se ve 20. století stala obecným symptomem doby.
Výchozí inspirací autora bylo městské průmyslové prostředí Brna, kde se v okrajových čtvrtích střetává svět civilizačních produktů s organickým světem přírody. Zaujetí soudobými technologiemi, téma motocyklových závodů nebo elektráren se v jeho obrazech konce padesátých a ze šedesátých let stalo abstrahovaným vyjádřením dynamiky energie. Ve Štolfových obrazech tak vzniká autonomní svět, který zobrazené posouvá na hranici iracionálna. Od druhé poloviny šedesátých let se samostatnou složkou Štolfova díla stávají kresby, které byly dříve jenom součástí přípravy obrazů. V kresbách uhlem nebo tuší na velké formáty různě tónovaných a strukturovaných papírů rozvíjí bohatou škálu různých tónů černí. V sedmdesátých letech potom vzniká cyklus velkoformátových maleb a kreseb nazvaný Nová příroda, který interpretuje autorovu vizuální zkušenost z oblasti automobilismu. Na obrazech se objevují silně zvětšené detaily plechů karosérií a kapotáží, barevná škála maleb je omezena často až k monochromii. Název Nová příroda vyjadřuje nejen skutečnost, že moderní technologie jsou jakýmisi ekvivalenty přírody, ale že současně sama technika je bez prapůvodní energie přírody nemyslitelná. Kresby tohoto cyklu, koncentrující se na výrazově i tvarově monumentalizovaný detail, jsou filozofickou reflexí existence člověka v umělém prostředí, které sám vytvořil.