Michal Škoda (*1962) se původně zabýval keramikou, od druhé poloviny 90. let rozpracovává postupy víceméně sochařské. S důsledností sobě vlastní nazývá své artefakty objekty, čímž se hlásí k určitě nezaměnitelné kategorii.
Škodova charakteristická tvarosloví považujeme za osobitou reakci na to, co minimalistická estetika během tří desetiletí přinesla. Současně se však neosobní striktnosti Škodovy postupy vzpírají, neboť si ponechávají charakterové osobité finesy vizuální a hmatové struktury "málem piesenovské". Dvoj- a trojrozměrné monochromní práce z modelářské překližky a dřevěných hranolů v bílé, se kterými se Škoda v Atriu Pražákova paláce v Brně představí, považujme za opětovnou aktualizaci dialogu s krychlí či s její dvojrozměrnou základnou. Variování čtvercového modulu obsahuje potenci dokonalého tvaru. V jeho znamení probíhá Škodova kanonizace poměrových vazeb - v oblasti myšlení i praktického stvrzení. Divákova mysl se může zmítat neurčitostí mezi obecností příběhu a absencí vlastního pocitu. Mantinely vjemových zkušeností člověka jsou však ambivalentní. Stahující se, nebo naopak povolující nůžky souvztažnosti vymezují pomyslně i naši naději - na smíření, anebo jen na vyrovnání tlaku protikladů.