Jaromír Funke, Josef Sudek a svět

Přednáška Antonína Dufka k letošnímu 120. výročí narození obou významných fotografů.

Připomeňme si hned na začátku, že na rozdíl od společného roku narození, Josefu Sudkovi byl dopřán mnohem delší život. Dožil se osmdesáti let, letos je tedy kulaté čtyřicáté výročí jeho smrti. Jaromír Funke zemřel v nemocnici roku 1945 jako nepřímá oběť války, protože nemohl být včas operován.

Oba fotografové se narodili jinde než v Kolíně, ale v mládí tam oba byli doma a navzdory rozdílným povahám a rodinnému a sociálnímu zázemí zůstali přáteli až do Funkeho smrti. Oba jsou fotografové, na něž dnes nevzpomínáme z piety, ale proto, že nás jejich dílo nově oslovuje. Jaromír Funke je teprve v poslední době chápán jako jeden z internacionálně významných průkopníků moderní fotografie. Josef Sudek se již před pádem železné opony přiřadil k nejznámějším světovým fotografům, ale v postmoderní době se aktualizují dříve spíše opomíjené složky jeho díla. Karel Teige ve čtyřicátých letech asi jako první pochopil, že Jaromír Funke a Josef Sudek představují určitou polaritu dějin naší fotografie. Funke byl typický intelektuál své doby, avantgardista, který musel vždy alespoň o krůček předstihnout své současníky. Josef Sudek v mládí podle vlastních slov seděl na mnoha židlích, dozrál však v jednu z nejmoudřejších osobností naší kultury a především se vyhranil jako umělec. Bylo třeba velké síly a odvahy, aby se po válce jako jediný odklonil od moderní fotografie, a to ve všech jejích složkách, technikou a řemeslem počínaje a významovými vrstvami konče.

Sudek měl do paměti vrytou snad každou Funkeho fotografii a obdivoval jejich tvůrce i jeho informovanost a vzdělání. K stáru s nadsázkou poznamenal, že zatímco sám smolil krajinky, Funke už dělal abstrakci. Přitom, a to se zatím nevědělo, to byl Sudek, kdo byl Funkemu již v mládí tím nejmoudřejším rádcem ve fotografickém řemesle i v půtkách s tradicionalisty. K stáru poznamenal, že vlastně byli oba romantici a v případě Funkeho tím myslel jeho donkichotský boj za nové umění.

Přijetí obou fotografů ve světě je rozdílné. Sudkova světová sláva začala nedlouho před jeho smrtí v USA. Nedávno skončila jeho velká výstava v Paříži a byla přenesena do kanadské národní galerie v Ottawě. Funkeho avantgardní dílo je obdivováno pro svoji racionální důslednost, ale nevzbuzuje tolik emocí. I on se však dočkal výstavy, otevřené před několika dny v pražské galerii Leica.