Užité umění

Návrh na zřízení průmyslového muzea v Brně schválilo 8. května 1873 generální shromáždění Moravského průmyslového spolku. Posláním muzea bylo shromažďování sbírek, rozdělených do pěti sekcí - umělecko-průmyslové, stavební, mechanické technologie, chemické technologie a textilního průmyslu. První sbírkové předměty byly získány nákupem na světové výstavě ve Vídni a byly umístěny do prostor průmyslového spolku na dnešním Moravském náměstí. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 2. prosince 1873 u příležitosti 25. výročí vlády císaře Františka Josefa I. V roce 1882 byla započata stavba samostatné budovy podle plánů tehdejšího ředitele muzea Johanna G. Schöna.

Otevření budovy na dnešní Husově ulici 17. února 1883 bylo skutečným mezníkem ve fungování muzea, protože umožnilo rozšiřování sbírek a zkvalitnění jejich prezentace. Nově získaná díla byla členěna do dvou oddílů: uměleckého a technologického. Umělecká kolekce se rapidně rozrůstala o předměty tradičního uměleckého řemesla (porcelán, keramiku, sklo, textil, práce ze dřeva, kovu, kůže, slonoviny, zlata a stříbra), o příklady soudobé tovární produkce (výrobky moravských, rakouských a německých porcelánek, skláren a textilek) a také o díla volného umění (středověká desková malba a plastika). Jedna třetina přírůstků pocházela z darů mecenášů, nebo také z průmyslových podniků.

Nový ředitel muzea August Prokop stanovil novou koncepci nákupů, a to tak, že se zaměřil především na období renesance. V té době se podařilo získat soubory českého, německého a benátského skla 16. - 18. století, dále vídeňského a míšeňského porcelánu, moravské, německé, francouzské a holandské keramiky a orientální umění také z období 16. - 18. století. Sbírka byla také doplněna o historické i soudobé textilie.

Nový směr udal akviziční činnosti ředitel muzea Julius Leisching. Na nákup nových sbírek zřídil zvláštní konto a přestal rozlišovat volné a užité umění. Začal také sbírat doklady lidového umění a získal tak řadu cenných předmětů. Nákupní činnosti se věnoval i na svých cestách po Rakousku a Německu. V době jeho působení v muzeu se sbírky rozrostly o kolekci českého a benátského skla, o středověký nábytek z Tyrol, středověké dřevořezby, o italskou a španělskou majoliku, míšeňský a vídeňský porcelán 18. a 19. století, o benátské a nizozemské krajky. Nákupem se podařilo získat také doklady německé kameniny a holičské fajánse. Na světové výstavě v Paříži v roce 1900 byl pak zakoupen soubor secesních děl.

Po první světové válce nastalo nepříznivé období pro uměleckoprůmyslová muzea. I meziválečné období bylo poznamenáno celkovou stagnací a jen minimálními a velmi chaotickými nákupy. Jediným významným akvizičním počinem byl ve třicátých letech nákup z pozůstalosti člena kuratoria Arnolda Skuteckého. Jednalo se o vídeňský, míšeňský a berlínský porcelán z období 18. a 19. století. V padesátých letech byla získána kolekce Otakara Vaňury - čínský porcelán, renesanční majolika, holandská a francouzská fajáns ze 17. a 18. století. a německý a vídeňský porcelán z období 18. a 19. století. Také se podařilo získat soubor historických oděvů.

Po vzniku Moravské galerie v Brně v roce 1961 došlo ke zkvalitnění muzejní práce a také k systematickému budování všech sbírek, což vedlo k dalšímu významnému posílení sbírkového fondu.

Kontaktní osoby:
Andrea Březinová
Alena Krkošková
Rostislav Koryčánek