Výstava slavného boskovického rodáka Otakara Kubína (ve francouzském přepisu Othon Coubine) se pokouší reflektovat více úhlů pohledu, z nichž je možné dílo tohoto malíře, sochaře a grafika interpretovat. Evropsky významný autor převážnou část svého života strávil ve Francii, přijal francouzské občanství (1925) a pofrancouzštil si své jméno. Nicméně i přesto si uchoval některé vnitřní vazby na své rodiště. Jeho životní osudy i umělecká tvorba jsou plné rozporů a vzájemných protikladů. Na jedné straně stojí v počátcích své dráhy v samotném centru evropského avantgardního dění a na druhé se přiklání, i pod vlivem dramatických životních okolností, k harmonickému neoklasicistnímu projevu. Grafickým cyklem Lidské bídy (1914) na motivy básně Otto Kleina vrcholí Kubínovo kuboexpresionistické období charakterizované geometrizací lidské figury a navazující na jeho krátké působení v legendární výtvarné skupině Osma. Herwarth Walden cyklus reprodukoval v časopise Der Sturm. Kubín se účastnil na výstavní činnosti stejnojmenné berlínské galerie, kde prezentoval obrazy, jejichž pojetí vycházelo z grafického cyklu. Tato okolnost mimo jiné vedla v roce 1919 k nabídce spolupráce (nakonec nerealizované) na dekoracích k filmovému hororu Kabinet doktora Caligariho, který je považován za jeden z vrcholů rané expresionistické kinematografie. V meziválečném období je Kubín považován za významného člena tzv. pařížské školy. Mezi jeho významné obdivovatele patřil například Leo Stein, americký sběratel a kritik umění, starší bratr známější spisovatelky, básnířky a sběratelky umění Gertrudy Steinové, s níž žil několik let v Paříži.
Otakar Kubín se narodil v roce 1883 v Boskovicích a zemřel roku 1969 v Marseille. Studoval na kamenické škole v Hořicích, později na Akademii výtvarných umění v Praze, nejprve sochařství u Václava Myslbeka a pak malířství u Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise a Hanuše Schwaigera. Po absolvování Akademie v roce 1905 a po studijní cestě po Evropě se vrátil do Boskovic, kde začal malovat zdejší krajinu. V roce se 1907 se zúčastnil výstavy skupiny Osma. Roku 1912 odchází do Paříže, kde brzy vystavuje v Salonu nezávislých. Rovněž spolupracuje s berlínskou galerií Der Sturm. Jeho slibnou kariéru přeruší válka, kdy je spolu se ženou internován do zajateckého tábora v Bordeaux. Po válce uspořádá v Paříži několik úspěšných samostatných výstav. Kubín po smrti syna a vážném onemocnění ženy odchází do jihofrancouzského města Apt. V polovině 20. let pak přesídlí do opuštěného horského města Simiane. V tomto období vrcholí Kubínova krajinářská tvorba. Na konci 40. let se Kubín ocitá v umělecké izolaci a snaží se proto najít uplatnění v prostředí socialistického Československa, kam se vrací v roce 1952. Kromě domácích krajin dále maluje náměty z Provence. Rozčarován ze zdejších poměrů utíká roku 1964 zpět do Francie, kde v Marseille po pěti letech umírá