Výstava na příběhu otce, Karla Valocha a jeho syna, Jiřího Valocha zkoumá vztah mezi archeologií a konceptuálním uměním.
Nález zlomku čelisti neandertálce při archeologickém průzkumu jeskyně Kůlna v Moravském krasu, se zapsalo mezi nejdůležitější události poválečné archeologie ve světovém měřítku. Na tomto objevu se podíleli Karel Valoch a jeho syn Jiří. Zatímco Karel Valoch (1920-2013), archeolog brněnského ústavu Antropos, vedl již od roku 1961 průzkum této lokality, student Jiří Valoch (1947) zde trávil jako brigádník na vykopávkách již několikáté letní prázdniny v řadě. Před archeologií dal Jiří Valoch přednost umění a během pár následujících letech se stal viditelným protagonistou experimentální poezie, teoretikem nového umění a kurátorem řady klíčových výstav v především brněnském Domě umění. Archeologie a zájem o prehistorické kultury však měly, jak dokazují například dobové studie americké kurátorky Lucy R. Lippard, mnoho styčných bodů s dobovou uměleckou praxí nejen uvnitř jedné brněnské rodiny. V umění se tehdy prováděly například nejrůznější formy rituálů, které se odehrávaly v přírodě, často na místech s prehistorickou minulostí či přímo v jeskyních. Stejně tak se realizovaly rozsáhlé umělecké zásahy do krajiny, jejichž vizuální podoba mohla připomínat megalitické stavby nebo archeologická naleziště. Aktuální výstava prezentuje právě tyto přesahy archeologie a konceptuálního umění, tak jak se propsaly od poloviny šedesátých let do života Karla a Jiřího Valocha.