Výstava je alternativou k prezentování umělecké fotografie, které vychází z tradičního výkladového modelu. A v daném smyslu také pokusem podívat se kriticky na zažitou představu o vztahu fotografie a výtvarného umění, v němž adjektivum „umělecká“ hrálo donedávna roli neuralgického bodu, kolem kterého se roztáčely nekonečné a často plané debaty, ale také aktivity produkující umělecké hodnoty, k nimž stojí za to se vracet.
Výstava je prostředníkem mezi divákem a jedním z aktuálních
proudů fotografického diskurzu, což jí nijak nebrání být zároveň
podívanou opřenou o kvalitu osvědčených i neznámých fotografií a
děl výtvarného umění. Na druhou stranu, i když se věnuje době druhé
poloviny 20. století, nelze od ní čekat, že bude její
reprezentativní historií citující umělce a fotografie, jež jsme
zvyklí s železnou pravidelností na výstavách vídat. Koncepce
výstavy dosahuje svého cíle přesně opačným postupem. Vtahuje do
diskuse pojmy, témata a sporné body, které byly v průběhu
druhé poloviny 20. století frekventované, a snaží se naznačit, proč
tomu tak bylo. To konkrétně znamená, že se zaměřuje na oblasti,
v nichž umělci dali svým fotografiím formy, jež evidentně
odkazují na výtvarné umění. A rovněž na oblasti, kde se fotografie
chovala zcela autonomně, nebo byla dokonce důvodem či podmínkou
vzniku určité umělecké disciplíny. Protože vztah fotografie a
výtvarného umění byl ve sledované době vzájemný, a nikoli
jednosměrný, jak by se mohlo zdát z četných interpretací
opomíjejících pro fotografii zbytek světa, budou v expozici
zastoupena i díla výtvarného umění, která nějakým způsobem odrážejí
vztah k principům fotografie.
Výstava je rozčleněna do sekcí, které se v rámci konstelací
uměleckých artefaktů různých médií vyjadřují k tradičním
žánrům a uměleckým druhům, jako je krajina, op-art, informel,
fotorealistická malba, konceptuální tendence atd. Nejde ovšem o
prosté porovnávání forem, i když i to tu má své místo, ale o jejich
propojení na základě sdílených principů. Proto mohou vedle sebe
stát krajiny piktorialistů pasoucích po ideálním vzhledu a novodobé
digitální montáže, objekty a konceptuální fotografie nebo třeba
fotogramy a dokumentární fotografie.
Jednou z nejspornějších otázek teorie fotografie a zároveň
vlastností, která fotografii v našich očích dělá fotografií,
je schopnost dokumentace, tedy objektivního zachycení vnějšího
světa. Tento moment je klíčový i pro koncepci výstavy. Snažíme se
vyvarovat ztotožnění fotografie s finální realizací odvěké
touhy západní civilizace mít k dispozici nástroj dokonalé
reprezentace. Stavíme naopak tuto touhu do role referenčního rámce,
a to jak pro výtvarné umění, tak pro fotografii, protože se
domníváme, že každé z uměleckých médií si k ní budovalo a
buduje vlastní zcela specifický vztah, vycházející z jeho
jedinečných možností.
Aktuální výstava Element F tak uzavírá trojdílnou
sérii výstav věnovaných problematice fotografie a umění, která je
ohlédnutím za padesáti lety existence fotografické sbírky Moravské
galerie v Brně:
V plném spektru. Fotografie 1900-1950 ze sbírky
Moravské galerie v Brně (4/11/2011 - 5/2/2012),
L'étude d'après nature. Fotografie a umění v 19.
století (24/2/2012 - 20/5/2012),
Element F. Fotografie a umění ve druhé polovině 20.
století (7/12/2012 - 3/3/2013)
FOTOGALERIE
VIDEOPOZVÁNKA NA VÝSTAVU