Vyzývavý atakující jas červeně korpusu, ve své smyslové naléhavosti, frivolně vábí kolemjdoucí. Mírné rozkročení ramen, k dotyku zvoucí křivky ladných linií oblin hebkého těla jsou rafinovanou nástrahou, vějičkou k lapení důvěřivých.
Milena Dopitová vytváří instalace, v nichž zpracovává témata týkající se sociální, tělesné a genderové identity. Ve své práci intuitivně aplikuje metody sociologického výzkumu, v konkrétních projektech se zaměřila např. na fenomény dospívání, stárnutí, smrti, násilí. Její díla lze interpretovat jako výzkumy v oblasti jazyka umění - v jeho funkci definování vztahu jedince a společenských a biologických struktur, do nichž je vsazen.