Cyklus Stěhování a nouzové úniky rozehrává na obecné a subjektivní úrovni vztah člověka k jeho prostředí. V "půdorysech" respektive v obrazech "půdorysů" autor reaguje na konkrétní prostředí bytů svých kolegů a známých. Pracuje přitom s texty označujícími jednotlivé místnosti, ale zároveň evokujícími vizuální poezii či poetiku událostí a návodů.
Celý cyklus vzniká od roku 2000. Nejprve v kresebné podobě, jež byla později převedena do obrazů (akrylů na plátně). Na naší výstavě je představeno celkem šestnáct obrazů tohoto cyklu. Stěhování a (nouzové) úniky jsou dle autora nejen o možnosti okupování a stěhování se z/do určitého vymezeného území, bytu a podobně, ale zároveň sugerují otázku z čeho či kam unikat, například zda z umění či do umění. Výstava v Atriu představuje kromě výše jmenovaného cyklu i menší soubor Ani slovo, ani vec, sestávající ze šesti "schránek". Tyto objekty, které autor vytváří zhruba od konce 90. let minulého století, jsou další důležitou polohou jeho tvorby. Tyto "věci stáhnuté z věcí" (většinou jsou to běžné každodenní předměty) lze vnímat jako pokus o konceptuální formulaci prázdna, jako složitou hru s představou povrchu a vnitřního obsahu. Odrážejí tak autorovo zkoumání paradoxu vyslovení prázdna a neuchopitelného. Tento rys je obsažen i v samotném názvu cyklu (Ani slovo, ani vec), jenž evokuje jakýsi meziprostor mezi jazykovou rovinou a věcnou realitou. Tedy prostor, v němž se odehrává i větší část tvorby Monogramisty T.D.