Název výstavy byl převzat z titulu Čapkovy stejnojmenné knížky esejů, publikované roku 1920 v nakladatelství Aventinum.
Tato výstava není soubornou přehlídkou jednoho z představitelů české umělecké avantgardy, ale tematická výstava, zaměřená na tu část díla Josefa Čapka, která se k Nejskromnějšímu umění bezprostředně váže, tj. převážně z desetiletí 1914 - 1924. Nabízí dvě polohy Čapkova díla: jedna je zhruba časově vymezena lety 1914 - 17 a soustřeďuje se na Čapkův skladebný princip, který sestavuje lidskou postavu z nejjednodušších segmentů jako z nějaké stavebnice, a doplňuje ho banálním prvkem, naivisticky utvářeným fragmentem. Toto období Čapkovy tvorby je na výstavě konfrontováno se starými fotografiemi. Druhý oddíl předváděné Čapkovy tvorby se zaměřuje na naivizující primitivismus, otevřeněji čerpající z oblastí "nejskromnějšího" umění. Je součástí obecnějšího směřování umění 20. let k jednoduchosti, prostotě, každodennosti. Vedle ukázek diletantské tvorby 19. stoeltí je zde naznačena vazba k české malbě 20. let i k pozdějšímu surrealismu.