Komorní výstava nabízí na dvě desítky krajin, marín, vedut, historických námětů a alegorií, které původně pocházejí ze sbírky rajhradského průmyslníka Arnolda Skutezkého (1850-1936).
Nizozemští malíři a kreslíři 18. století udržovali tradici nizozemského umění. Ač vlastně své předchůdce "zlatého věku" (17. století) nijak nepřekonávali a jen rozvíjeli to, k čemu oni dospěli, mnohdy vytvořili díla výjimečné umělecké kvality. Tato tradice se projevila i jinde v Evropě, kde vznikala řada tehdy módních děl v duchu holandského umění. Tzv. holandismy ve středoevropském malířství a kresbě 2. poloviny 18. století patří k tomu nejlepšímu, co v této oblasti v umění vzniklo. V samotné nizozemské malbě a kresbě se odrazila nejen stagnující společenská a sociální situace v zemi, nýbrž i myšlenky, které šířily umělecké akademie. Již v průběhu 17. století se v Holandsku prosazovala klasizující francouzsky orientovaná malba, kresba a grafika. Francouzská móda se šířila hlavně díky nové aristokracii. Nejžádanějším druhem malířství bylo i v 18. století krajinářství. Specializace umělců byla i v 18. a na počátku 19. století různého druhu. Jedni se pokoušeli navázat na realistický směr holandské "národní krajinomalby", který se stal nejvýznamnějším výdobytkem holandského umění 17. století (ve sbírce MG je to Jacob van Stry, Jacob Cats, Vincent van der Vinne II), druzí zase na idealizující směr kosmopolitně laděného krajinářství (Isaac de Moucheron, Jan van der Heyden). Vedle obou směrů se v 18. století setkáváme rovněž s kresbou s bitevními scénami (Dirk Langedijk) a s marínami, malovanými podle tradičních vzorů (Hendrik Kobel, Martinus Schouman). Těžiště realistické tvorby zůstává v 18. století především v obrazu města - ve vedutě (Dirk van der Burg, Johannes Huibert Prints, Theodor Verryck). Mimo krajinářské kresby patří do našeho souboru i kresby, které odpovídají akademické malbě v Poussinově duchu (Louis Fabricius Du Bourg, Willem de Mieris).