Výstava chce osvětlit kořeny moderní maďarské fotografie, jejíž představitelé dosáhli světového věhlasu a jejichž význam pro přínos umělecké fotografii první poloviny dvacátého století byl zásadní. Chce také upozornit na málo známé a víceméně neprobádané období maďarské fotografie. A konečně chce představit fotografie publikované jen vzácně, případně dosud nepublikované.
V Maďarsku, podobně jako v jiných evropských zemích, začalo na konci 19. století sílit amatérské fotografické hnutí. Profesionální ateliérová fotografie, hlavně portrétní, se stále více komercionalizovala a její invenční potenciál klesal. Význam amatérské fotografie, až dosud spíše nenápadné, výrazně vzrostl - osvobodila se od témat a metod ateliérové fotografie a v jejím prostředí se začala rodit umělecká fotografie, jak ji známe dnes. Od konce 19. století do dvacátých let století dvacátého byl jediným uznávaným směrem v maďarské fotografii piktorialismus. Zavládl nejen v Maďarsku, ale i v ostatních oblastech euroamerické kultury. Piktorialistické fotografie však byly časově náročné a spotřebovaly velké množství materiálu. Přední zástupci piktorialismu pocházeli z řad amatérů, kteří vkládali do fotografického umění čas, peníze i ambice. Na rozdíl od profesionálních ateliérů nebyli fotoamatéři vázáni tradičními principy, technikou a nutností výdělku. Nepracovali však samostatně, ale ve skupinách, v nově zakládaných spolcích a klubech, kde se tříbily nové názory a myšlenky. Složitým procesům piktorialismu se nikde nevyučovalo, a tak kluby organizovaly přednášky pro amatérské fotografy, sloužící k rozšíření jejich znalosti. Kluby také nabízely příležitost ke kolektivním experimentům, vzájemnému hodnocení snímků a výstavám. Fotoamatéři jednotně odmítali chápání fotografie jako prostého dokumentu a otisku skutečnosti. Prosazovali naopak umělecký potenciál fotografického média. Ve snaze prosadit fotografii jako svébytný umělecký druh volili piktorialisté nové techniky a objevili i novou tématiku. Výsledkem jejich práce byla unikátní díla, na pohled se výrazně blížící technikám grafickým. Současně s rozvojem umělecké fotografie a fotografických spolků se v Maďarsku odehrávalo dělení média fotografie na žánry, na sféru umění a sféru řemesla. Fotografie se specializovala: objevil se fotožurnalismus a ilustrační fotografie, rozvíjel se portrét. Tento vývoj směřoval k prvním projevům modernismu v maďarské fotografii. Modernistické tendence, které sílily od poloviny dvacátých let, se vyvinuly v osobitý styl s vlastními výrazovými prostředky. Základní principy maďarské fotografie se formovaly v tomto období a dále se rozvíjely. V konečném důsledku se fotografie oddělila od krásných umění a stala se nezávislou. Modernistická fotografie s novou tématikou, nezvyklostí úhlu pohledu a novým formátem, pak zakořenila v Maďarsku neobyčejně silně.
Vystavené fotografie zahrnují dobu od konce 19. století do 2. světové války. První část ilustruje falešný, stereotypní svět ateliérové fotografie, další představuje piktorialistickou fotografii jako protiváhu k tomuto světu. Závěrečné snímky už přesahují počáteční stádium piktorialismu. Výstava měla premiéru na podzim 2001 v Musée de la Vie Romantique v Paříži a na jaře 2002 byla instalována v Maďarském muzeu fotografie v Kécskemétu.
Maďarské muzeum fotografie, Maďarské kulturní středisko