Pražský scénograf, výtvarník a fotograf rozdělil prezentovaný soubor na dvě části odpovídající dvěma základním rovinám jeho fotografické tvorby. Podtitul Malé pohoštění I. představí práce inspirované sochou, navazující Malé pohoštění II. pak fotografie, jejichž motivem je zkoumání prostoru.
V prvním cyklu fotografií se tedy setkáváme se sochami. Autor je vyhledává a soustavně fotografuje na svých cestách doma i v zahraničí. Davida přitahují hlavně sochy s příběhem, lépe řečeno sochy na konci svých příběhů, již nějakým způsobem vyřazené, odsunuté na periférii zájmu. David tyto artefakty křísí znovu k životu, přičemž zhodnocuje předlohu se senzitivitou portrétního fotografa. Při bližším pohledu zjistíme, že to, co nás na fotografiích znepokojuje a přitahuje naši pozornost, není nápad portrétovat hlavy z kamene, ale nejistota, k čemu takový portrét vztáhnout: zobrazení osciluje mezi iluzí "živého portrétu" a kamennou maskou. V Davidových snímcích je patrná jistá fascinace zmarem materiálního světa, jeho marností... Objektiv sice detailně zkoumá struktury kamene zasaženého erozí a lišejníkem, všímá si i silně poškozených míst, avšak ve výsledku jsou jeho fotografie především portréty plné důstojnosti. Davidovy portréty soch v sobě mají intimitu a hloubku. Je snadné ztotožnit se s jejich melancholickou náladou.