Pozitiv a negativ, revers - avers, rub a líc - to jsou pojmy, kterými si můžeme obsahově přiblížit současný Houserův malířský cyklus. Jedná se o řadu pohledů z barevně potlačených ploch, které v různé míře čitelnosti zachycují opravdu cokoli.
Obrazy vznikají z fotozáznamu těch nejobyčejnějších a nejbanálnějších situací, které součástí naší každodennosti, aniž si to vcelku uvědomujeme. Stíny - jak nás přesvědčují mnohé amatérské snímky z dovolených - v hledáčku kamery často vůbec nevnímáme, neboť se programově upínáme k předmětu našeho zájmu. To, co zároveň "je" a současně "mizí", registrujeme nedostatečně. "Věci myšlené", jak si je pamatujeme a jak je známe, zatlačují "věci vnímané", tedy to, co je nám smysly předznamenáno. Uvykli jsme se dívat na okolí i na seebe sama jako na pozitiv a méně jasné vjemy potlačujeme. Autor se rozhodl pro opačný přístup, neboť ho právě zaujal odraz světla a stín. Hmotný předmět a nehmotný stín souvisí s částí představ o univerzu, v němž se hmotné a nehmotné symbolicky váže, ale morfologicky všelijak mění. Při projekci se všelijak krátí nebo natahuje - jedná se však vždy o jednu z pozic v součtu množin vztahových operací pozorovaného pole. Po postmoderní lekci se téma jevu v současném umění inovuje. Umělci nám předvádějí asymetrii měřítek, dimenzionální přesahy a přechody, tematizují vědu, filozofii i science fiction a pracují s vlastním příběhem nadosobní zkušenosti. Spolu s technickými a technologickými poznatky dochází k novým optickým nastavením a k perspektivním změnám. Univerzalistický model moderny nemůže být sice zrušen, ale přestává být sledován. Ani současný cyklus Milana Housera se nezabývá autonomním obrazem v modernistickém smyslu. Je patrně především komunikací s racionalistickou platformou modelu dnes pociťované antinomie. Je jakýmsi časovým řezem v souborech skutečností.