Výstava poprvé představuje ucelený soubor benátských kreseb ze 16. až 18. století. Jde o 69 vybraných děl, jejichž převážná část pochází z Moravské galerie v Brně a Národní galerie v Praze, kolekci doplňují mistrovská díla z kroměřížského zámku, Karáskovy galerie a ze Slezského zemského muzea v Opavě.
Tradiční kořeny v byzantském umění, záliba v exotičnosti a atmosférické působení přímořské krajiny přivedly benátské malíře k vytvoření zvláštního stylu (maniera) založeného na světelném působení barevné skvrny (macchia), která se stala základem benátského malířství. Kolem roku 1500 se v umění obecně z velkého množství kreseb, které sloužily k přípravě uměleckých děl, začíná vyčleňovat autonomní volná skica. Taková kresba byla oceňována stejně jako obraz, socha či architektura. K jejímu rozkvětu došlo zvláště v 18. století v souvislosti se změnou mentalit a se zvýšeným zájmem o tento autonomní umělecký druh na trhu s uměním a se starožitnostmi. Benátští kreslíři pracovali bez předběžné anatomické průpravy uvolněným rukopisem velmi spontánně až intuitivně. Linie ztrácela na svém prvotním významu vytvářet dokonalou lineární formu, často nerespektovala proporce a byla narušována ve prospěch malířského a optického působení kresby. Benátčané upozaďovali detaily, a proto je nutné vnímat jejich kresby spíše jako celek. Volbou kreslířských prostředků, jako např. barevné křídy nebo štětce, často ve spojení s modrým papírem, dosahoval kreslíř efektních temnosvitných kontrastů. Z toho důvodu byla benátská kresba často charakterizována jako "malířská" (colorito), neboť se svým charakterem blížila malbě. Na výstavě můžete vidět práce takových virtuózů benátského malířství, jako např. Giovanni Bellini, Sebastiano del Piombo, Veronese, Palma il Giovane, Alessandro Turchi, Gaspare Diziani, Francesco Fontebasso, Antonio Canal zv. Canaletto, Giovanni Battista Pittoni, Giovanni Battista a Domenico Tiepolové a další...