Tvorba Roberta Silveria (pseudonym) je výraznou součástí kontextu současného výtvarného umění a postmoderní kultury. Jako vzdělaný kritik a historik nachází autor inspiraci v interpretaci historických děl i současné kulturní situace.
Kromě aluzí na historii malířství (Arcimboldo, kubismus atd.) vychází také z dvou principů, které přinesly nezapomenutelné výsledky ve fotografii. Je to snímání pološných a reliéfních "zátiší", obvykle sestavených fotografem a snímaných seshora (tzv. table-top), a snímání objektů fotografem nejen aranžovaných, ale i vytvořených. První princip, vycházející z okouzlení metodou fotogramu byl široce využit evropskou meziválečnou avantgardou. Jisté renesance se tato metoda dočkala zejména v USA, běžně se používá již od třicátých let také v reklamní fotografii. Také fotografování objektů vytvořených autorem pouze pro fotografování má dlouhou tradici. Metamorfózy v Paříži usedlého Toma Drahoše stojí na počátku nekončícího proudu tzv. inscenované fotografie, v níž je vytváření snímaných objektů podobně samozřejmé, jako v animovaném filmu. Přestože tvorba Roberta Silveria nepřináší nic metodicky nového, dosáhla zejména v posledních letech hodnot, zapadajících do kontextu dnešního "vysokého" umění. Silveriova tvorba je kultivovaná a nezaměnitelně osobitá. Specifickou součástí účinu fotografií je střet mezi rukodělností předloh a technickým charakterem finálního fotografického produktu. Mnohdy vzbuzuje fotografie zvědavost na přímou konfrontaci s předlohou. Hlavním Silveriovým přínosem jsou však okouzlující hrátky mezi stylovými "šablonami" a tím, co se do nich "vkládá". Každá fotografie může zaujmout vtipem, s nímž autor vytvořil umělý, ale soběstačný svět.