Jezberova práce vychází z dlouhodobého zájmu o materiál jako předmět a o racionální demonstraci viditelného procesu proměny.
Vedle několika společných výstav se poprvé samostatně představil instalací v malém sále GVU v Ostravě, kde vystavil práce z asfaltu a vyjetého motorového oleje. Také v nyní připravované instalaci z mletého a tekutého mýdla v Atriu Pražákova paláce MG bude Jezbera opětovně rozvíjet své téma o látkových vztazích v rozdílnosti a v abstrahované jednotě mnohosti. Několikametrová síť zavěšená pod světlíkem Atria bude naplňována velkým množstvím jemně pomletého bílého mýdla. Mýdlové vločky propadají sítí a přeskupují se v nové organizaci sypané hmoty. Vedle sítě, v druhé části instalace, se vysychající gel modrého tekutého mýdla v polyetylenových korýtkách bude měnit v tvrdou jakoby skelnou "strusku", v jakousi "usazeninu světla" nového skupenství. Paměť "živé hmoty" neztratí organický charakter, idea rozpomínání nás aktivně zapojuje do pozorování právě realizujícího se vjemu. Podoby vizualizovaných úvah Ladislava Jezbery a jeho úsilí pohlédnout na abstrahovaný vjem hmoty mají velice blízko k někdejšímu hnutí arte povera, které od 60. let představovalo evropsky specifický průnik konceptualismu a minimalismu. Dosavadní Jezberovo dílo si však nese všechna znamení samostatného uvažování a je pozoruhodným příspěvkem dnešní větve (post) reduktivního umění. Ke smyslovému vjemu věcí bezpochyby patří také jejich vůně - pach (odeur). Současná Jezberova realizace z mýdel tedy vystihuje nejkomplexnější jednotu v různosti. Nos i divákovo oko mohou současně zkoumat jednotlivé kvality nabízených počitků. Dvojznačnost slova "odeur" si však uvědomíme samostatně, neboť vnímání intenzity vůní je naší individuální záležitostí.