Tvorba Jana Wojnara (*1944) je dosud méně známá, než by si zasloužila – je to autor, který patří k protagonistům konceptuálního myšlení v českém umění již od konce 60. let.
Jeho počátky byly formovány vědomím příslušnosti k těm, kdož usilovali o nalézání "nové citlivosti" - tehdy vznikaly jeho bílé monochromní obrazy a první přesýpací básně, představující podstatnou kapitolu jeho díla dodnes. V těch se přehodnotil jeho zájem o monochromii, černá struktura je zasypána bílým pískem a autor chápe dílo jako výzvu bezprostřední aktivitě diváka, který se proměňuje v aktivního účastníka. Spolu s Radkem Kratinou, tvůrcem variabilů, je nejvýraznějším představitelem usilování o "otevřené dílo" v našem prostředí.