Stezka okolím Jurkovičovy vily

Projekt architektonické stezky blíže představuje neméně zajímavé okolí Jurkovičovy vily. Jedná se o výletní trasu vedoucí specifickým krajinným úsekem s vyznačenými zastávkami u výjimečných architektonických objektů dané lokality. Stezka nabízí možnost příjemné a poučné procházky pro všechny věkové kategorie.

Okolím Jurkovičovy vily

Trasa vedoucí po žluté turistické značce začíná úsekem Wilsonova lesa. Umělý lesopark byl založen v roce 1888 na počest 40. výročí panování císaře Františka Josefa I., podle nějž také dostal název Císařský les (Kaiserwald). Po roce 1919 byl přejmenován na Wilsonův les podle amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který podporoval samostatnost československého státu. Za socialistické éry byl lesík přejmenován na Jiráskův, avšak od roku 1991 opět nese předchozí prvorepublikové jméno. Cesta nás zavede rovnou k Jurkovičově vile (Jana Nečase 2), která byla ve zdejším okolí vůbec prvním postaveným domem. O historii i současném osudu budovy se můžete dočíst v dalších podkapitolách oddílu Architekt a jeho vila. Jurkovičova rodina hned z počátku odkoupila rozsáhlou pozemkovou parcelu, kterou pak postupně rozprodávala dalším zájemcům. Mezi první patřili manželé Kunzovi, kteří si na místě nechali od architekta vyprojektovat menší rodinnou vilku. Kunzův dům (Jana Nečase 4) však pro své jednoduché formy působí vedle Jurkovičovy vily velmi nenápadně. Na ulici Jana Nečase (tehdejší Mojmírově) tak začala postupně vznikat celá vilová kolonie. Mezi lety 1921-1923 zde přibyly další tři domy, všechny v majetku rodiny Kolbingerů. Lze u nich vysledovat inspiraci některými formálními prvky Jurkovičovy vily a při jejich výstavbě bylo využito i stejného lomového kamene charakteristické načervenalé barvy. Restaurace Rosnička byla o něco později jako jediný dům vystavěna přímo na svahu.

Dušan Jurkovič nebyl jediný, kdo se ve své době intenzivně zabýval otázkou moderního bydlení. Nezastavěný cíp pozemku pod Wilsonovým lesem (ulice Šmejkalova, Petřvaldská, Drnovická a Bráfova) nabízel ideální prostor k realizaci soukromé obytné zóny příznačně nazvané výstavní kolonie Nový dům. Ta byla jako velkorysý projekt představena na celostátní Výstavě soudobé kultury, kde měla demonstrovat nastupující technologické, estetické i sociální přístupy. Jejími iniciátory byli stavitelé František Uherka a Čeněk Ruller. Na realizaci projektu se od roku 1928 podílela řada zvučných architektonických jmen (Bohuslav Fuchs, Jaroslav Grunt, Jiří Kroha nebo Arnošt Wiesner). Většina domů však byla v průběhu dalších desetiletí přestavěna a ztratila tak svůj původní výraz. Architekt Bohuslav Fuchs je rovněž autorem budovy dětského domova Dagmar(Zeleného 51) sloužícího svému účelu nepřetržitě od 20. let 20. století. O jeho vznik se zasloužil brněnský básník, spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek známý především povídkou o Lišce Bystroušce. Stavba navržená bez nároku na honorář patří mezi významné veřejné brněnské zakázky z konce 20. let. V blízkém okolí se nachází také řada architektových realizací pro soukromou klientelu. Sám Fuchs vlastnil vilu na ulici Hvězdárenská. Poslední zastávkou na architektonické stezce je blok šesti řadových domků (Marie Steyskalové 48-58) projektovaných mladým stavitelem Aloisem Kubou, jeho bratrem Vilémem a Václavem Dvořákem v letech 1926-1927. Jejich jména se ve 20. a 30. letech stala synonymem mimořádné kvality dosažené s minimálními náklady. Domky se vyznačují tvarově i materiálově zajímavým průčelím, které se opakuje i na zahradní fasádě.